Půjčit si uvnitř vlastní skupiny vypadá jako nejjednodušší věc na světě. Peníze zůstávají doma, banka do toho nemluví a úrok si nastavíte sami. Právě to poslední bývá problém.
Když matka půjčí dceři, odečítá si dcera úrok z daňového základu. Do určitého poměru. Nad ním přestane být úrok daňově uznatelný a dcera si o něj základ daně nesníží, i když ho reálně zaplatí.
Pravidlo, které se týká skoro každé skupiny
Jmenuje se nízká kapitalizace a najdete ho v § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Zjednodušeně: úroky z úvěrů a zápůjček od spojených osob nad čtyřnásobek vlastního kapitálu dlužníka jsou daňově neuznatelné. U bank a pojišťoven je limit šestinásobek.
Dvě věci, které se u toho přehlížejí nejčastěji:
- Test se dělá za každou dceru zvlášť, ne za skupinu. Konsolidovaný vlastní kapitál vám tady nepomůže.
- Když je vlastní kapitál dcery nulový nebo záporný, jsou neuznatelné všechny úroky od spojených osob. Ne část, všechny.
Jak snadno se to stane
Vezměme dceru s vlastním kapitálem dvanáct milionů, která dostala od matky půjčku šedesát milionů na rozšíření výroby. Poměr je pět ku jedné, limit je čtyři ku jedné. Úroky z části půjčky nad limit jsou daňově neuznatelné.
Nikdo přitom neudělal nic nestandardního. Dcera potřebovala peníze, matka je měla, financovat to vlastní skupinou bylo levnější než jít do banky. Daňový důsledek si většinou nikdo nespočítal, protože o půjčce rozhodoval provoz, ne finance.
Vnitroskupinová půjčka se schvaluje jako provozní rozhodnutí a vyhodnocuje se jako daňové. Mezi tím bývá rok a daňová kontrola.
Nezaměňovat s pravidlem, o kterém se mluví víc
Od zavedení evropské směrnice ATAD existuje v § 23e ZDP ještě jeden limit, takzvané omezení nadměrných výpůjčních výdajů. Ten se počítá proti vyššímu ze dvou čísel: osmdesát milionů korun, nebo třicet procent daňového EBITDA.
Díky tomu prvnímu limitu na většinu českých středních skupin vůbec nedopadne. Mluví se o něm ale mnohem víc, protože je novější a zní hrozivěji. Výsledkem bývá, že se skupina zabývá pravidlem, které se jí netýká. A přehlédne to, které se jí týká.
Nulová sazba: záleží na tom, kdo komu půjčuje
Jako první řešení se nabízí přestat úročit. U vztahu matka a dcera je to průchodnější, než se čeká. Paragraf 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů má výjimku: pravidlo o obvyklé ceně se u bezúročné zápůjčky nepoužije, pokud je věřitelem společník dlužníka.
Rozhoduje tedy směr, ne příbuznost. Matka smí dceři půjčit bezúročně. Sestra sestře ani dcera matce ne, tam společník chybí a obvyklá sazba platí. Ve skupinách přitom bývá zavedená jedna praxe na všechno, buď se úročí všechno stejně, nebo se neúročí nic.
A ještě jedna věc, která s nízkou kapitalizací souvisí přímo. Do testu vstupují jen úročené zápůjčky. U dcery s tenkým vlastním kapitálem tak může být bezúročná zápůjčka od matky čistší řešení než úročená, u které by část úroků stejně neprošla.
Není to daňová optimalizace, ale rozhodnutí o struktuře financování, které má daňový důsledek. Jestli výjimka na konkrétní vztah dopadá, potvrdí daňový poradce.
Co s tím udělat dřív, než to řeší někdo jiný
Spočítat poměr u každé dcery, která má půjčku od spojené osoby. Je to jedno dělení a data na něj máte v účetnictví. Když vyjde číslo blízko čtyřem, víte, že se tím musíte zabývat.
Řešení existují a většinou nejsou dramatická: kapitalizace části půjčky, změna struktury financování nebo jiné rozložení dluhu ve skupině. Všechna ale fungují dopředu, ne zpětně.
- Ověřený fakt
- Limit nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, limit podle § 23e ZDP a výjimka u bezúročné zápůjčky podle § 23 odst. 7 ZDP. Z vlastní rešerše ověřené k 8. 9. 2026 a z metodiky k převodním cenám z 13. 10. 2026.
- Zkušenostní pozorování
- Že skupiny mívají zavedenou jednu praxi na všechny vnitroskupinové půjčky. Je to moje praxe, ne statistika.
- Ilustrativní čísla
- Dcera s vlastním kapitálem 12 mil. Kč a půjčkou 60 mil. Kč je fiktivní příklad.
- Kdo posoudí
- Závazné posouzení konkrétní situace daňový poradce. Zákon se mění, před použitím ověřte aktuální znění.
Dál k tématu: Akviziční dluh · Dcery pod matku